Utilitarismus a optimalizace světa

neděle 16. říjen 2011 22:16

Mezi různými etickými teoriemi, které se snaží o orientaci v moderní globální civilizaci, zaujímá důležité místo i utilitarismus. Tato teorie považuje za základní hodnotu užitek. Na následujících řádcích bych kromě představení charakteristik utilitarismu rád formuloval i některé kritické poznámky.

Zrod utilitarismu je spojován se jmény Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla. Někteří studenti si jistě pamatují výroky, které jsou vkládány těmto dvěma Angličanům do úst: Největší štěstí největšího počtu (lidí) je základ zákonodárství i morálky. (A) je lepší být nespokojeným člověkem než spokojeným vepřem. Pro pochopení utilitarismu je důležité dodat, že navazuje na linii hedonismu (kde kritérium správné praxe představuje slast, respektive snaha o optimální stav bez bolesti a tělesně-duševní vyrovnanost založená na příjemném rozpoložení). Epikúros, otec hedonismu, nebyl ovšem žádným orgiastou. Spíše naopak. Pochopil, že stav příjemnosti není jen otázkou těla. Přesto zůstalo v odkazu hedonismu egoistické kritérium. Utilitarismus na místo slasti položil užitek (utility) a zůstal věrný empiristickému východisku. Zkušenost, smyslově ověřitelná data, tvoří materiál pro rozum, který je redukován na instrument optimalizačního kalkulu. Konkrétní jednání je pak hodnoceno podle účinků, nakolik realizují stanovený užitek.

 

Abychom si udělali bližší představu, je nutné vědět, že utilitarismus spočívá na 5 základních charakteristikách:

  • konsekvencialismus

  • teleologismus

  • hledisko jediné hodnoty

  • maximalizace

  • universalizace

 

Charakteristika konsekvencialismu říká, že morální kvalita jednání spočívá v následcích jednání. Teleologismus stanoví za základ cíl, záměr (telos), který má být jednáním dosažen. Za hlavní hodnotu pak platí užitek, užitečnost v čistě sumativním a maximálním pojetí. Nikdo by neměl být zvýhodňován na úkor druhého, jak tvrdil již Bentham: Everyone to count for one and nobody for more than one! Hledisko univerzalizace znamená, že předmětem zájmu je celek – jakýsi optimální stav světa (a lidstva).

 

Utilitarismus představuje bezesporu zajímavý pokus, jak řešit etické problémy moderní civilizace. Původně určený pro oblast práva a politiky, získal díky Millovi, Sidgwickovi a Hareovi význam i pro oblast všednodenního rozhodování. Kromě primárního principu užitečnosti zdůraznil Mill roli sekundárních principů. Ty je nutno brát však spíše jako pravidla, zjistil Mill, protože snažit se o optimalizaci celku světa by téměř znemožnilo běžné rozhodování. Potud se utilitarismus blíží k deontologismu. Hare nadto zdůraznil, že princip užitku je spíše jakýmsi metaprincipem a sekundární principy mají být zakotveny ve svědomí jednotlivců. Utilitarismus pravidel přenesl těžiště z principů na normy a postuloval tzv. ideální morální kodex, jehož dodržování přinese blaho nejen jednotlivcům, kteří ho zachovávají, ale optimální stav pro všechny.

 

Vystihnout další podstatné znaky utilitarismu by vyžadovalo další, přesnější popis aplikace principu užitečnosti a hlavně sekundárních principů a norem, ideálně s příkladem praktické problematiky. To si může každý vyzkoušet sám. Moderní utilitaristé, jako např. Peter Singer, aplikovali tuto teorii např. takto: Hlavní hodnotou a užitkem je zájem. Zájem všech, bez rozdílu. Zájem všech cítících bytostí včetně zvířat (viz teorie patocentrismu). Každý má zájem netrpět. A jak stanovíme míru zohlednění principu zájmu netrpět? Podle schopnosti trpět, vnímat bolest. Peter Singer dospěl k tomu, že podle kritéria schopnosti vnímat bolest, je např. vyšší primáty nutno brát jako více citlivější než např. lidi v komatu. Obecně lze říci, že utilitaristé nepřisuzují hodnotu životu jako takovému, ale spíše kvalitě života. To pak při aplikaci teorie přináší důsledky rozporuplné s běžným morálním předporozuměním. Je život redukovatelný na životní kvalitu (prožívání)? Je dobré zvýhodnit bytosti schopné více pociťovat bolest na úkor bytostí, které (podle našich měřítek) bolest vnímají méně?

 

Kritické promýšlení vyžaduje podle mého názoru už sám princip užitečnosti. Podle německého filosofa Roberta Spaemanna je v utilitarismu morální rovina jednání redukována na technickou rovinu, na kalkulaci optimálních řešení, která mají zajistit dosažení užitku.

 

Mravní (..) nespočívá v lidskosti chování, nýbrž jen v onom jednání, které samo chování ještě jednou účelově racionálně optimalizuje, nespočívá tedy v lidském chování samém, nýbrž nanejvýš v tom, co mu napomáhá (k optimalizaci)“. (Spaemann, 1998, s. 141)

 

Naskýtají se otázky: Kdo nebo co definuje optimalitu? Experti, vědci, vizionáři či politici? (…)

 

Tyto otázky skrývají hlubší problém. Jestliže se předmětem optimalizace stává celek světa a sám člověk – kdo nebo co je kritériem této optimalizace? Člověk je postaven do těžké role. Utilitarismus, dovedený do důsledků, po něm chce nemožné – zaujmout pozici tradičně připisovanou Prozřetelnosti a vykalkulovat optimální řešení s ohledem na celek světa, lidstva – a koneckonců i optimální řešení jednotlivého lidského života z perspektivy rozhodujícího se člověka tady a teď (…) Nemožné?

 

Ale zpátky do (naší lidské) reality. Utilitarismus nemá zpravidla takové ambice. V podstatě se řídí heslem: Účel světí prostředky.

 

Námitka, že nemorální prostředky nemohou k dosažení (…) cíle ve skutečnosti nikdy sloužit, nepostihuje problém: vždyť to, zda je nějaký prostředek morální nebo nemorální, nemůžeme podle (utilitarismu) přece vůbec vědět předtím, než poznáme, zda je vhodný pro dosažení cíle.“ (Spaemann, 1998, s. 142-143).

 

Opusťme filosofickou problematiku a zkusme si představit následující. Nějaké město řeší svou dopravní situaci. Pro vysokou frekvenci dopravy ve špičkách jsou pravidelně zacpané hlavní městské tahy. Obyvatelé centra a všichni, kteří se centrem pohybují pěšky či na kole, trpí nadměrným hlukem a zvýšeným množstvím výfukových plynů. Městské zastupitelstvo se rozhodne situaci řešit a nechá zpracovat odborné studie, které navrhnou optimální řešení. Je třeba postavit další silnice, a to i skrze lokality, které byly až dosud využívány třeba k rekreci (např. tzv. klidové zóny). Aby se zvýšila průjezdnost městem, je třeba obětovat zájem menšiny těch, kteří bydlí okolo plánovaných nových a rozšiřovaných silnic. Zastupitelstvo města vidí užitek ve zprůjezdnění města tak, aby ve dne, v noci i ve špičkách mohl každý plynule projet městem z jednoho konce na druhý.

 

  • Je zprůjezdnění města za cenu nenávratného zničení některých lokalit užitkem pro obyvatele města jako celku?

  • Je rozšiřující se síť silnic užitkem pro všechny obyvatele města?

  • Má názor občana, který bydlí mimo ohrožené lokality stejnou váhu jako názor občana v ohrožené lokalitě?

  • Je vůbec možné optimální řešení, kdy na jedné straně máme požadavek jezdit svobodně autem kdykoli a kamkoli a na druhé straně požadavek na zachování stávající kvality bydlení pro obyvatele ohrožené stavbou a rozšiřováním silnic?

  • Je právo jezdit autem kamkoli a kdykoli silnější než právo na dobrý vzduch a dodržování hlukových limitů?

 

Vojtěch Šimek

Skoro jste trefil do černého :)08:4217.10.2011 8:42:14
josef hejnaTipnul bych si to na nějakou seminárku.08:3417.10.2011 8:34:47

Počet příspěvků: 3, poslední 25.10.2011 9:00:35 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky