Naplní se Baconův sen?

čtvrtek 17. únor 2011 16:52

Když Tomáš Akvinský (1225-1274) v komentáři k Aristotelově spisu De anima postavil ve středověku teoretické vědění nad praktické, netušil, že za tři a půl století anglický filosof Francis Bacon (1561-1626) napíše přesně pravý opak. Zatímco Tomáš vidí v teoretickém vědění ideál a vrchol činnosti člověka, Bacon zavrhuje čistou teorii bez vlivu na praxi jako neplodnou potěchu ducha. Úkolem praktického vědění je získat moc nad přírodou a překonat bezmoc člověka, zlepšit jeho životní podmínky. Uplynulo necelých pět století a možná že už je načase, abychom Baconův program přehodnotili.

Baconova představa spolu s Descartesovým modelem rozdělení skutečnosti na res extensa (svět materiální) a rex cogitans (svět ducha), přispěly s pozdějšími novověkými vědami k procesu, který vedl k vytvoření moderního pojetí přírodních věd. Židovský filosof Hans Jonas (1903-1993), který patří mezi zakladatele etiky odpovědnosti, však ukazuje, že model výlučně praktického vědění jakožto moci nad přírodou představuje ve svých konečných důsledcích riziko pro samotného člověka. Moderní pojetí přírody, které se zformovalo z novověkých paradigmat Descarta, Bacona a dalších, nejdříve srovnává s biblickým a klasickým středověkým pojetím aby ukázal kořeny změny:

 

Moderní příroda již není chápána jako stvořená (creatura). Říkat o ní, že byla stvořena, by podle moderní vědy znamenalo, že nestojí na vlastním základě, nýbrž je určována nějakou "cizí vůlí", čímsi, co ji předchází či určuje zevnitř, nějakou transcendentní příčinou. V pojetí moderní přírodovědy se svět aktivuje jen skrze své vlastní síly, determinovaný vlastními zákony - ne tedy uskutečněním nějakého providenciálního plánu. Svět přítomného okamžiku je posledním slovem o sobě samém a nezná žádné měřítko, které by ho přesahovalo.

 

Další charakteristikou je přehlížení substanciální dobrosti. Znamená to, že příroda není ve své podstatě nahlížena jako dobrá (ani jako špatná) - je indiferentní. V přírodních vědách jde o fakta, ne o hodnoty. Hodnoty jsou pouze lidská měřítka, které připisujeme přírodě podle vlastních představ.

 

Třetí charakteristika: příroda nestvořená Bohem, nevypovídá nic o Stvořiteli. Podle klasické představy vzbuzovala příroda v člověku údiv, úžas a úctu. Podle pravidla analogia entis (podobnost jsoucen) člověk usuzoval ze stvořeného světa na nesmírnou moc a krásu Stvořitele (viz také Řím 1, 20). Moderní přírodní vědy však (až na čestné výjimky) neprezentují přírodu primárně jako úctyhodnou a úžasnou, spíše se snaží co nejvíce proniknout do složitosti jejích zákonitostí, které následně pečlivě metodicky analyzují a popisují (Stvořitel není brán v potaz většinou ani hypoteticky; vyřešilo se to teorií velkého třesku).


Hans Jonas ukazuje, jak proměna v chápání úlohy vědění, proměnila i vztah člověka k přírodě. Pro Aristotela a ještě i pro Tomáše Akvinského, je vědění vznešenou činností člověka, které ho vede ke správnému poznání jeho místa v řádu věcí (fyzických i metafyzických). V tomto klasickém pojetí nešlo primárně o přetváření světa k obrazu člověka. S novověkem přišla změna. Vědění není cestou k blaženosti ani nástrojem dobré praxe. Rozhodující roli sehrála zmíněná novověká paradigmata: příroda je indiferentní a neutrální materií určenou k tomu, aby jí duch člověka přetvořil podle svých představ. Všechna úcta náleží jen člověku. Být pánem nad přírodou je výsadou člověka, který jediný vlastní ducha a vědění. Hans Jonas rozvádí tuto myšlenku dále a říká: Nejen vztah člověka k přírodě se stal mocenským. Sama příroda je chápána jako mocenský systém. Jde o to, si ji podrobit, aby člověk nemusel být podroben jí. Poznat dokonale její zákony, "dívat se jí pod prsty", napodobit ji, ovládnout a stát se tak konečně pánem světa.

 

 

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00