Hlubší smysl environmentální odpovědnosti

čtvrtek 3. únor 2011 21:11

Doporučuji k přečtení článek "Bludné cesty environmentální odpovědnosti" na Ekolistu (ekolist.cz). Otevírá téma, které je (a čím dál tím více bude) velikým globálním otazníkem. Jde o otázku odpovědnosti za kvalitu života na naší planetě. Za kvalitu života našich potomků a v neposlední řadě za život jako takový. Autor se staví na stranu těch, kteří odpovědnost rozhodně cítí, ale pochybuje o tom, že ji pouhými (a nevyhnutelnými) tržně-spotřebitelskými mechanismy lze účinně relizovat. V tomto s ním souhlasím, nicméně bych rád připojil několik malých poznámek k podstatným aspektům odpovědnosti jako takové a tím podnítil k hlubšímu přemýšlení.

Autor tyto aspekty hned na začátku článku sám naznačuje:

1. Odpovědnost za co?

2. Odpovědnost komu?

 

Autor ad 1: předmět odpovědnosti je příroda; nelze k ní ovšem přistupovat z pozice nadřazenosti a moci; musíme si v konečném důsledku přiznat, že nad přírodou nemáme moc. V této souvislosti autor cituje německého filosofa Hanse Jonase (1903-1993): „Případná povinnost přijít jí (přírodě) v té či oné věci na pomoc je přinejmenším anonymní a postrádá naléhavost okamžiku.“ Příroda a její „problémy“ jsou neadresné a z naší pozice (jako jednajících ve spletité časové i kauzální variabilitě) nemůžeme vědět, jestli a jak máme vůbec v její prospěch jednat.*

 

Autor ad 2: „Od uvědomění si odpovědnosti k jejímu převzetí je ale ještě dlouhá cesta, na které se zapomíná především na určení toho, komu bychom se měli zodpovídat. Z odpovědnosti se pak stává prázdný a podle mého názoru i nebezpečný termín. Ten, kdo je sám odpovědný za celý svět, nemá totiž odpovědnost vůči žádné vyšší instanci.“ Zde autor nemíní vyšší instancí instanci transcendentní (Bůh), která by dle mého názoru měla být brána přinejmenším v úvahu a mělo by být nad ní vážně přemýšleno.

 

Za hlavní tezi autora lze považovat následující: Mocné kapitalistické korporace chytře „přesunuly“ odpovědnost na jednotlivce, je iluzorní se domnívat, „že drobné činnosti zacílené globálně něco změní. Obávám se, že spíše srazí vaz svému nositeli než systému, se kterým bojuje. Jeho postoj (jednotlivce) však ilustruje společenskou změnu, kdy je environmentální odpovědnost delegována ze strany mocných hráčů (korporací, politiků) na jednotlivé občany."

 

Článek končí mírně skeptickým tónem, ač se autor na jeho začátku přiznal, že by rád věřil v environmentální odpovědnost větší části společnosti.

 

Připojuji několik poznámek:

Ad 1: Osobně pokládám individuální odpovědnost a odpovědné chování za základ změny. Jak autor naznačuje, jedná se o nepatrné nitky, ze kterých se splétá silný provaz.

*Na rozdíl od autora jsem přesvědčen, že i když často nevíme, co dělat, rozhodně víme, co nedělat.

 

A rád bych mírně doplnil postoj filosofa Hanse Jonase - ten je přesvědčen, že odpovědnost je otázkou elit. Nepředpokládá u většiny lidí schopnost převzít odpovědnost za vzdálenější následky v čase i prostoru. Dokonce hovoří o tzv. časované bombě, kterou je náš moderní civilizovaný styl života, pokud právě kumulativní a vzdálenější následky nerozpoznáme a nevyvarujeme se jich. Zároveň však varuje před fatalismem, který by měl opačný efekt, totiž pasivitu a přijmutí neodvratnosti katastrofálních konců. Také říká, že člověk pozná co je ve hře, až když o to hraje. A to je, domnívám se, současný stav civilizace.

 

Ad 2: Kapitální otázkou zůstává: Komu je jednotlivec vposledku odpovědný?

V první variantě předpokládejme, že je člověk produktem náhodné evoluce. O žádné vyšší instanci, které by tzv. skládal účty, nelze hovořit. Buď může odpovědnost internalizovat (odpovědnost vůči sobě, svému přesvědčení, svým ideálům) nebo ji externalizovat např. vůči svým potomkům, budoucím generacím.

Ve druhé variantě předpokládejme, že člověk je přímo či nepřímo odpovědný nějaké vyšší Bytosti. Ale to už jsme v oblasti teologie.

Dle mého názoru by se ale první i druhá varianta neměly chápat izolovaně a ve skutečnosti spolu navzájem souvisí. V dnešní době je totiž možné pozorovat zajímavý fenomén: věřící, kteří otázku environmentální odpovědnosti téměř neřeší a vedle nich nevěřící, kteří se environmentálně odpovědně chovají.

 

 

 

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00