Tajemství opravdové dovolené

středa 1. září 2010 16:51

Byl mi dopřán luxus, abych mohl během letošní dovolené pochopit, v čem spočívá tajemství opravdové dovolené. Nebyli jsme ani na Bahamách, ani v Alpách. Jen asi pouhých čtyřicet kilometrů od místa, kde bydlíme. V čem tedy spočívá ono tajemství? V poznání, že dovolená je časem, kdy je třeba si odpočinout od zaběhaných myšlenkových stereotypů a podívat se na sebe a svůj život z nadhledu. A třeba i s údivem.

Současný uspěchaný svět nám bere jednu důležitou vlastnost. Umět se zastavit a zorientovat. Nejde o topografickou orientaci, ani o orientaci v právě nabízených akčních slevách či nejnovějších politických událostech. Orientace, o kterou mi jde, se týká životního směru, životních hodnot a cesty za vnitřní harmonií.

 

Dovolenou strávila naše tříčlenná rodina na jednom úžasném místě. Měli jsme blízko do přírody, ale především nám byl dopřán komfort ticha. Ano, na první poslech banální skutečnost - ticho. Ne absolutní, ale dostatečné k tomu, abychom se učili naslouchat. A co jsem zaslechl?

 

Zaslechl jsem, že první krok k životní harmonii spočívá v uvědomnění si své konečnosti, své smrtelnosti. Docela prostá skutečnost. Souvisí to s uměním rozlišovat. Čemu věnuji čas a čemu ne. Prostě otázka priorit. Co je důležité a co méně. Zkrátka máme vymezený čas. Nejde o to stihnout všechno, spíš závisí na kvalitě. Co se na první pohled může zdát jako "supr věc a supr akce", mě nakonec možná nechá s prázdnýma rukama a prázdným srdcem. Umět rozpoznat pravou hodnotu věcí, lidí, událostí a vposledku i hodnotu života vůbec se učíme paradoxně až do smrti. Jde o to, naučit se rozlišovat pokud možno právě v tom vymezeném čase.

 

Také jsem zaslechl, že méně znamená někdy více. Chtěl jsem stihnout být na trempu se sourozenci, užít si rodinu, psát a číst a současně pobýt v divoké přírodě. Něco z toho se podařilo a něco ne. Zjistil jsem, že mentalita, která mi brání pochopit, v čem spočívá tajemství opravdového odpočinku, je mentalita "chtít všechno stihnout". Narvat do dovolené co nejvíc zážitků. Znovu jsem si musel uvědomit, že řešení je někde trochu jinde. Umět prožít právě přítomný okamžik. Naplno. Ale právě jen a pouze tento okamžik! Umění žít přítomnost. Naše všednodenní povinnosti nás nutí myslet na víc věcí najednou. A tam je zakopaný pes. I dovolená se může stát akcí, ve které je důležitý počet navštívených míst a spousta zážitků. Bylo mi dopřáno prožít obyčejný okamžik a přesto z něj čerpám sílu ještě teď. Ponořit se ráno do studené vody v rybníce a pozorovat vycházející slunce. Jak málo stačí ke štěstí. Jen to objevit a prožít celou bytostí.

 

To, co jsem zaslechl v tichu naposledy, nedokážu dobře popsat. Zaslechl jsem to v šumění korun stromů, starých stromů. Zaslechl jsem to uprostřed hlubokých lesů a v zurčení vody v potoce. Důvěrně rezonující pocit hlubokého vnitřního míru. Jako když najdete uprostřed lesů pramen čisté vody a napijete se. Jako by vám ho tam Někdo připravil a nabídl s úsměvem, který tryská z dobrého srdce. Takový malý zázrak. Připadáte si v tu chvíli jako dlužník. Vděčný, spokojený a udivený. I v takovém zážitku spočívá kousek tajemství opravdové dovolené.

 

 

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00