Je auto v městských podmínkách efektivním dopravním prostředkem?

pátek 13. srpen 2010 12:40

Tuto otázku si položte vy všichni, kdo bezmyšlenkovitě a rutinně berete každé ráno klíčky od svého auta a pohodlně „se přemísťujete“ do své kanceláře. Vždyť je to tak snadné! „Let's be happy !“

Není to tak dávno, co jsem začal jezdit pravidelně do práce na kole. Bydlím v jihočeské metropoli a jízda na kole je tu poměrně rychlým, levným a efektivním způsobem překonávání vzdáleností. Máme celkem obstojnou městskou síť cyklostezek, která má však malou vadu na kráse. Jednotlivé stezky a úseky nejsou dobře propojené. Na jednu stranu je to celkem logické, síť se musela přizpůsobit již stávajícím komunikacím. Na druhou stranu jsou místa, kde po kratším či delším úseku dobré jízdy musíte použít většinou komunikace pro motorová vozidla. Sem tam i chodníky.

 

Cyklista je v mnoha ohledech vůči řidičům v nevýhodě. Kromě bezpečnostních rizik a rychlosti je to i skutečnost, že zatímco řidič nevdechuje emise svého motoru, cyklisté jedoucí v jeho blízkosti ano, a rovněž i chodci. V městských podmínkách to vytváří jistý paradox. Ti, co se snaží používat kolo nebo chodit pěšky - ať už z jakýchkoliv důvodů - tak ke svému zdraví moc nepřispívají. Se zvětšujícím se počtem cyklistů a chodců se řidičům uvolňují silnice a jezdí rychleji a pohodlněji, ačkoli jim, pravda, větší počet cyklistů může jízdu trochu komplikovat a větší počet chodců blokovat přechody. Ovšem za výše zmíněných nerovných podmínek.

 

Jsou města, kde cyklisté a chodci tvoří jakoby "nižší třídu" a jízda na kole a pohyb uprostřed auty přecpaných ulic je vysoce obtížnou záležitostí. A zdraví ohrožující. To vede k tomu, že kdo si to „může dovolit“, jezdí například do práce, na nákup a za kulturou zásadně autem. Ostatní používají městskou hromadnou dopravu, tzv. „socku“, nebo právě kolo. Jízda na kole, třeba v Praze, je většinou záležitostí „messengerů“ a hrstky šílenců, kteří mají „silné“ plíce a dobrý postřeh. To aby mohli hbitě uhýbat rychlejším autům. Teď mám na mysli hlavně centra velkých a větších měst a jejich blízké okolí.

 

Nejsem žádným extrémním odpůrcem automobilismu ani nadšeným cyklistou. Svého času jsem autem jezdil docela rád. I když po městě spíše zřídka. V současnosti jsme se rozhodli s manželkou, že auto zatím nepotřebujeme. Úspora nemalé finanční částky není ovšem tím jediným důvodem. Zjistili jsme, že v podmínkách našeho města se opravdu auto nevyplatí. Zapomněl jsem totiž dodat ještě jednu věc. Dopravní řešení, zvláště v centru jihočeské metropole, je neuspokojivé. A tak pro pohyb ve městě není auto opravdu příliš velkým pomocníkem. Navzdory malé vadě na kráse našich cyklostezek se mi zdá kolo tím nejoptimálnějším řešením. Ovšem za výše zmíněných nerovných podmínek. Co se týká delších, mimoměstských cest, spokojíme se s vlakem nebo autobusem. Zatím.

 

Pojďme k jádru věci. Jak jsem již naznačil, nemám proti autům a automobilismu žádné bezdůvodné a iracionální výhrady. Jeden racionální důvod však ano. A ten bych zde rád nastínil. Týká se především a hlavně používání aut ve městech. Vezměme si modelový příklad. Postarší pán dojíždí do práce, řekněme dva až čtyři kilometry. Mohl by jezdit na kole, ale je, dejme tomu, pohodlnější a cesta autem mu trvá přibližně dvacet minut. Na kole by to bylo dvakrát až třikrát déle. Ale co by se namáhal. Prostě si to „může dovolit“. Takových, nejen postarších a pohodlnějších obyvatelů a obyvatelek měst, bychom našli mnoho. V konečném důsledku to lze vidět (a cítit) při ranních „zácpách“. Všichni pospíchají, občas troubí a sem tam zanadávají na nevychované chodce a cyklisty, kteří jim jejich cestu do práce, zdá se, zdržují.

 

Podívejme se na to ještě z jiné stránky. Opět modelový příklad. Osmdesáti až stokilový muž nebo, chcete-li, šedesáti až osmdesáti kilová žena, nastoupí ráno do vozu, který je přibližně desetkrát až patnáckrát těžší než oni sami. Masa kovu spolu s masou lidského těla, jež je v poměru ke kovové mase o zmíněný násobek lehčí, se dají do pohybu. Důvod? Přemístit lidskou masu z místa bydliště do místa zaměstnání. Spočítejte si spotřebu v městském ranním provozu a promítněte si dráhu, kterou musí urazit kovová masa s lidskou masou uvnitř. Na co se musí vynaložit nepoměrně větší část energie? No, jasně že na přemístění kovové masy. Popusťte své fantazii uzdu a představte si, kolik a jak těžkých kovových vozítek se ráno pohybuje městem. A důvod? Přemísťování pohodlných a občas jistě i zaspavších řidičů, desetkrát až patnáckrát lehčích, než jejich kovoví miláčci. Výsledkem je, a to si nutně musí přiznat hlavně pohodlní řidiči solitéři, určité množství spáleného paliva, emise, hluk, a v neposlední řadě i zvýšené riziko pro cyklisty a neopatrné, třeba rovněž zaspavší a pospíchající chodce. Vyplatí se v konečném důsledku takovéto „rychlé přemísťování“? A opravdu poctivě si spočítejte všechny „pro a proti“, včetně vedlejších důsledků i nákladů!

 

Samozřejmě, mnoho lidí si cestu autem prostě „může dovolit“. Tak jaképak řeči. Říkají si: Čas jsou peníze. Pospíchám. Cestuji bezpečně. Pohodlně. Prostě je to moje věc.

 

Souhlasím. Všechny tyto důvody, a i jiné, podobné, mohou být argumentem. Podle mého názoru je však takový argument výsledkem mentality, která je do značné míry zaslepená, a co víc, omezená na krátkodobý, sobecký a zúžený horizont momentálního kalkulu. A pořád mám na mysli především situaci v městech a solitérní pohodlné řidiče.

 

Vláda ve svém nedávném Programovém prohlášení 2010-2014 přiznala mimo jiné, že v oblasti životního prostředí je stav ovzduší u nás jednou z nejvíce alarmující starostí. Tady je skutečně třeba něco dělat! A žádná restriktivní, omezující, dodatečná či výjimečná pravidla nebo opatření tu nezmohou zhola nic, pokud se jednomu každému z nás, promiňte, že to tak říkám, „nerozsvítí v makovici“ a neuvědomí si, že v současných městských podmínkách to prostě bez ohleduplnosti vůči sobě navzájem prostě nejde (a pravděpodobně nepůjde - a to čím dál tím více). Týká se to především městské automobilové dopravy. Opravdu potřebujete všude po vašem městě jezdit autem? Nešlo by to třeba i jinak?

 

 

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00