Šetřit, šetřit, šetřit!

neděle 8. srpen 2010 17:19

Nedá mi to a musím, tak jako nyní mnoho mých odpovědných spoluobčanů, přispět do debaty o tom, jak šetřím já i naše rodina a kde všude máme ještě rezervy. Vláda přece ve svém Programovém prohlášení 2010-2014 dala najevo, že bez škrtů a radikálního šetření to prostě nepůjde. Zkusím tedy přijít na to, kde může naše rodina ještě ušetřit a jak přispět k tomu, aby stát, v němž žijeme, nemusel být do konce věků státem zadluženým. Jak by to pak vypadalo na Posledním soudu!

Kde začít? Šetřit se totiž dá ledacos, třeba i zbytečná slova. Přejděme však k věcem hmatatelnějším. O ty nám přece při šetření jde. Dovolte mi tedy pár příkladů z osobního života. Šetřit jsem začal před třemi roky. Založil jsem si bankovní účet. Spořitelní knížka v té době již neexistovala a schovávat bankovky a mince pod polštář či na jiná zaručená místa se mi zdálo poněkud staromódní. Účet byl jediný možný začátek, jak si dávat stranou to, co jsem nechtěl utratit hned. O dluzích nemluvím, ty jsem si zásadně nikdy dělat nechtěl. Na účtu mi probíhají pravidelně příjmy a výdaje a díky službě Internetbanking mám dobrý přehled, kolik mám našetřeno a zda vše běží podle základního ekonomického vzorce "má dáti - dal". Pokud mi namítnete, že cifry, objevující se na elektronickém výpisu nejsou zas až tak hmatatelné, máte úplnou pravdu. Tak tedy k věci.

 

Před rokem jsem se oženil a nedávno se nám narodil klučík Prokop. Auto jsme si zatím nepořídili. Šetříme na bydlení. Hypotéku či půjčku si brát nechceme a střádáme cifru k cifře, promiňte, korunu ke koruně, na našem, nyní již společném, bankovním účtu. Jsme poněkud tradiční, odpovědní a nechceme podrývat prosperitu našeho státu dluhy, o kterých nemáme jistotu, že bychom je z našich průměrných příjmů mohli splatit. Víte přece, jak to dopadlo v Americe. A nejen tam. Také, a to je nutné dodat, nechceme krmit finační společnosti a banky úroky, jež by v našem případě byly téměř shodné s výší našeho nájmu. A tak to vyjde nastejno. Máme klidné spaní a dobrý pocit, že nejsme nikomu nic dlužní. Pravda, překvapila nás ve schránce před volbami složenka o dluhu, který, stejně jako všichni občané, máme vůči našemu státu, nicméně věříme, že nynější ministr financí i nová vláda zvládnou svou věc dobře a k všeobčanskému splácení onoho dluhu dojde jinými cestami. Uvidíme.

 

Žijeme skromně a nepřejídáme se. Nekouříme a alkohol se nám ve spižírně hromadí jen jako dárek od příležitostných návštěv. Některé lahve tedy posíláme dál do oběhu. Samozřejmě plné. Na nákup jezdím na kole, a tak nemohu nakoupit více zásob, než uvezu na vlastních zádech v batohu. Pravda, někdy se po očku dívám, jak veliké množství zásob si lidé dokáží odvést v autě z jednoho nákupu v Kauflandu. Ale což. Proti gustu žádný dišputát. Dvojpokojový byt máme zařízený prakticky a nehromadíme v něm věci nepotřebné. Snad jen knihy, kterých máme více, než stačíme přečíst do konce života. To je ovšem jen odhad. Televizi nevlastníme. Je totiž největším žroutem času. A ten je přece dobré šetřit ze všeho nejvíc. Co myslíte? Přehled o dění ve světě i u nás nám místo ní přináší rozhlas, noviny a internet. Občas i příbuzní.

 

Snažíme se šetřit také energie. Téměř ve všech místnostech máme úsporné žárovky. Tu a tam nahradíme studené elektrické světlo svíčkou. V zimě topíme většinou jen v jedné místnosti. Zbytečně nevyhazujeme žádné jídlo a občas dokonce nosíme dědovi zbytky pro slepice. Od nich máme pravidelně trochu vajec. Odpad se snažíme třídit alespoň podle kategorií sklo, papír, plasty a komunální odpad. Ochranu přírody považujeme za jednu z nejdůležitějších podmínek pro udržitelnou budoucnost pro další generace. Šetříme přece "primární ekonomiku". Daně, zdravotní i sociální pojištění platíme a kromě regulérní mateřské nepobíráme žádné další sociální dávky.

 

Má náš rodinný rozpočet ještě rezervy? Kde by se ještě dalo ušetřit? Zdá se, že první na řadě bude mobilní operátor. Tady by se redukce mohla zdařit. Další oblastí bude omezení nákupu dražších potravin a zbytečného oblečení. Ještě mě napadá, že malá úspora by se dala získat ve spotřebě vody, což patří ovšem do oblasti zmiňované v předchozím odstavci. Teď už pomalu ztrácím mírně ironický tón, s nímž jsem začal psát a začínám vážně přemýšlet. Mnoha rodinnými rozpočtovými škrty jsem se nepochlubil. Jen mě napadá, že pokud se nové heslo „Šetřit, setřit, šetřit!“ má efektivně projevit, měli by se podle něho řídit všichni. Naskýtá se ovšem otázka, zda to ponechat na úsudku a zdravém rozumu jednotlivců či nastolit novou „diktaturu šetření“.

 

Základním východiskem je pro nás poznání, že sám konzumní styl života štěstí nepřináší. Třetina až polovina lidí na naší planetě žije v porovnání s naším životním stylem nesrovnatelně skromněji – lépe řečeno: v bídě a nedostatku. Kde vlastně leží onen vztažný bod, příklad či ideál, jež by měl být v našem hledání kde ušetřit oním měřítkem a kritériem? Nemůže to být přece jen vyrovnání tolik omílaného státního dluhu. Či vyhnutí se obávanému státnímu bankrotu. To už ale nejsou otázky jen pro finanční politiku a ekonomii. Jsou to otázky mířící přímo a nekompromisně na každého člověka dnešní konzumní doby. Ne že by samotný blahobyt byl špatný, nikoli. Jen je třeba si uvědomit, že má své hranice a nepřináší většinou to, co od něj očekáváme. Pokud je dokonce na úkor druhých, a to i v celosvětovém měřítku (!), není zásadně ospravedlnitelný.

 

A ještě snad poslední myšlenka. Týká se dluhů. Nebo spíš závazků. Nejsme koneckonců my všichni na této planetě dlužníky? Nejsme zavázáni předchozím generacím, rodičům, učitelům a vychovatelům? A mnoha dalším, které možná ani neznáme? Nejsme zavázáni těm, kdo nám jakýmkoli způsobem nezištně pomohli a pomáhají? Nejsme zavázáni za svůj život, který jsme si sami sobě nedali?

 

 

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00