Cor hominum - abyssum profundum

pátek 30. červenec 2010 16:08

Srdce člověka a jeho nejskrytější pohnutky, toť věc záhadná. O tom jsem se přesvědčil před necelým týdnem. Myslíte si, že znáte profánní a všednodenní motivy jednání svých známých a přátel? Já tedy čím dál tím méně. Dojde-li na věci významné a sakrální, měli bychom se mít na pozoru o to více. V této oblasti jsou totiž rychlé soudy nejisté soudy.

Nedávno jsem byl na svatbě mých přátel. On se zajímá o duchovní a esoterické věci, ona je, bezpochyby, vnímavá žena a pracuje jako lékařka. Poznal jsem je jako stoupence buddhismu. Po nějaké době jsem se dověděl, že ona byla pokřtěná v evangelické církvi a on dokonce v římskokatolické. Ale nepraktikují. Občas jsem s ním vedl rozhovory o duchovnu, esoterice a vždy jsem se skrytě divil jeho svéráznému přístupu a snaze ubránit se všem formalizujícím prvkům - včetně oficiálního přihlášení se k nějakému vyznání a církvi. Pravda, oslovilo ho židovství, ale do synagógy nechodí.

 

O to více jsem byl překvapen, když jsme se bavili o tom, jak by si představovali svatební obřad. Tipoval jsem, že civilní sňatek jim stačit nejspíš nebude. Trefil jsem. Zároveň jsem si říkal: Jestliže si vyberou obřad církevní, jaký to bude? A chtějí se vůbec takovým způsobem "vázat"? Ve hře, nebo, lépe řečeno, v rozhodování o podobě sňatku, byl ovšem ještě jejich vztah ke krásnému místu - poutní kapli sv. Anny. Když jsem se tam posléze ocitl, dal jsem jim za pravdu. Je to prý místo se "silnou energií", jejíž epicentrum se nachází přímo pod náhrobním kamenem uprostřed kaple. Kdo ji chce cítit, ten ji cítí - jak jsem byl poučen přímo na místě.

 

Sňatek mých přátel se nakonec uskutečnil v obřadu římskokatolickém. A na onom úžasném místě. Snad i díky tomu, že poutní místo je spravované nejstarší církví a založené v této tradici. V duchu jsem si kladl otázky: Že by se mí přátelé během krátké doby vrátili k tradici a víře předků? Nebo přizpůsobili obřad místu, které pro ně mělo prvořadý význam? Bůh ví.

 

Specifikum sedmi římskokatolických svátostí, mezi něž patří i svátost manželství, tvoří skutečnost, že mají svou účinnost nejen v závislosti na víře těch, kdo je přijímají, ale zprostředkují, řekněme, požehnání a milost i těm, kteří se svátostnému působení vyloženě nebrání. Zmiňuji to proto, neboť mí přátelé - jak jsem pochopil především z jeho slov - římskokatolickou církev moc nemusí. Možná si, zjednodušeně řečeno, vzali od ní jen to dobré. Historické přehmaty a novodobé (médii (ne)chutně naservírované) skandály, včetně rozšiřované diskreditace této církve, je ovšem (přirozeně) odrazují. Ale přesto má "svátostný servis" této casta meretrix pro ně jakýsi půvab. Křest, svatba a pohřeb* v kostele, to není přece nic proti ničemu, řekl by leckterý našinec. Na druhou stranu to obnáší větší či menší závazky. Obrazně řečeno má i tato "svátostná mince" dvě strany. Dar a závazek.

 

Přiznám se, že mě překvapili. A určitě nejen mě. To podstatné, co svatba změnila v jejich životech, zůstává zatím skryté. A byl bych opovážlivý pokud bych si myslel, že jsem jejich nejhlubší motivy prohlédl a ještě opovážlivější, pokud bych je chtěl komentovat. Pro mě z toho plyne jedno velké ponaučení. V životě se málokdy jeví lidské postoje a nejhlubší pohnutky lidí okolo nás jako lehce diagnostikovatelné. Možná že farizej je právě ten, kdo nabyl takové vnitřní (sebe)jistoty, že dokáže hravě odhalovat motivy a skryté důvody jednání ostatních. A co teprve diagnostikovat celá náboženství, církve a věci minulé (o věcech budoucích nemluvě). Snad jen ty věci veřejné, ty by snad současník okomentovat mohl, není-liž pravda?

 

*pozn. Pohřeb nepatří mezi sedm svátostí, jedná se o svátostinu. Pro většinu lidí je církevní pohřeb často poslední možností, jak deklarovat alespoň minimální (a posmrtnou) loajalitu s církví. A snad i očekávat, že to možná, Bůh ví, zlepší jejich posmrtné vyhlídky a posmrtnou budoucnost.

 

 

Vojtěch Šimek

DanaVptipný článek :-)21:5228.2.2012 21:52:17
kozemno, tak tedy...17:3810.8.2010 17:38:16

Počet příspěvků: 2, poslední 28.2.2012 21:52:17 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Vojtěch Šimek

Vojtěch Šimek

Philosophia nos et alia multa et hoc, quod est difficillimum, docuit, ut nos ipsos nosceremus.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky